Náš příběh

Jak dva kluci z Beskyd začali lovit a dovážet ty nejlepší divoké ryby z Aljašky až na váš stůl? To si nechte vyprávět.

Jestli by mě před dvaceti lety napadlo, že budu z Aljašky vozit divoké ryby? Proboha, vždyť jsem syn lesníka z Beskyd! Pro mě bylo těžko představitelné i to, že bych se tak daleko někdy podíval. Jenže já byl vždy dobrodružná povaha a tehdy chudý student. No a když chudému studentovi ukážete výnosnou brigádu, kterou si může vydělat na školu, najmete ho rychleji než řeknete motivační dopis. Léto roku 2002 jsem tak místo večírků strávil v rybárně na Aljašce, kde jsem nepoznal svou lásku, jako spíše to, co znamená tvrdá práce. Za mozoly na rukou a obří únavou se ale skrývalo něco fantastického - tamní divoké ryby. Nedalo se to srovnat s ničím, co jsem do té doby viděl a ochutnal. A tak jsem na Aljašku začal jezdit každý rok.

Postupně jsem zjišťoval, že kromě vášně v sobě asi mám i trochu toho talentu pro tento obor a že mě kolegové nechválí jen proto, že jsem přijel jako chudý student z východní Evropy. Prošel jsem tak veškerými pozicemi v továrně, až jsem nakonec začal v Bristol Bay jednu z nich řídit. Tady by to mohlo skončit, že? Úspěšný manažer mizí v pěkném autě v západu slunce. Jenže pro mě to byl spíš začátek.

Není ryba jako ryba

Jestli jsem se za ty dlouhé roky na Aljašce něco naučil, tak to, jak poznat dobrou rybu od té špatné. Tu skutečně divokou od ludry ze sádky. Tu s přirozenou a krásnou barvou od té dobarvené krmivem. Tu se svaly způsobenými proháněním v aljašských vodách od té tučné, co celý život kroužila na pár metrech.

Taky jsem tam ale poznal, že moje srdce nebije pro excelové tabulky a kvartální plány, ale pro rybolov. Sám jsem se mu začal věnovat a poslední roky manažerské práce i investovat do rybářských lodí… Cítíte to? Ta idylka začíná až tady! Vyrazit na rozbouřené moře a lovit, to mě zcela pohltilo.

A pak přišel Zdeněk

Stejně jako Vojta jsem se shodou náhod narodil v Beskydech a už od mala miloval dobrodružství. Život mě zavedl do byznysu a krizového managementu, kterému se věnuju už třetí dekádu, ale vždy, když mám možnost, vyrazím na moře. Tohle mám po svém otci, který se před dvěma lety vypravil plachetnicí na cestu kolem světa a na ostrově Kodiak se potkal… Je to tak, s Vojtou. Dali se do řeči a otec Vojtovi navrhl, že se musí seznámit se mnou. Nějak cítil, že by nám to mohlo klapat.

Jakkoliv máme každý zcela jinou historii, okamžitě jsme si s Vojtou padli do oka. Ten bodrý a zábavný chlapík mi pověděl vše o divokých rybách a jejich lovu, čímž jsem zůstal zcela fascinován. Připomnělo mi to špičkové víno, kde se také řeší každý detail a řekl jsem si, že tohle mě baví.

Nejprve se nám začali ozývat přátelé, kteří se nemohli přenést přes to, jak o rybolovu a divokých rybách nadšeně (a zjevně dost často!) mluvíme. Od začátku jsme chtěli, aby ryby chutnaly jako čerstvě vylovené z moře. Vše jsme tak sami nalovili, sami zmrazili a sami dovezli.

Zrození Alaskan Fisherman

No a občas se prostě trefíte. Reakce našich přátel byly natolik silné, až jsme s Vojtou přemýšleli, proč bychom tento zážitek nemohli dopřát každému, kdo divoké ryby dokáže ocenit. Na nic jsme nepřišli, a tak jsme tady. Od vylovení až po dopravu držíme celý řetězec sami a nevyužíváme prostředníky. Zkrátka k našim rybám nikdo kromě nás nesmí! Na Aljašce pak lovíme bez tažných sítí, což je ten vůbec nejšetrnější způsob lovu, který nepoškozuje mořský ekosystém. Máme totiž vizi, že to budeme dělat dlouhé roky. Možná až do toho západu slunce.

A hlavně jsme pod tím vším podepsaní. Jsme opravdoví rybáři a věříme, že naše nadšení a radost z divokých aljašských ryb předáme dál.

Vojta a Zdeněk, Alaskan Fisherman